Nikon D90

Nikon D90

První zrcadlovkou od Nikonu v našem uživatelském testu je Nikon D90, přístroj střední třídy, který jako první zrcadlovka na světě mimo fotografie dokáže zaznamenat i video. Jak je patrné, byla oceněna jako najlepší digitální pokročilá zrcadlovka za rok 2009.  Na první pohled vypadá podobně jako starší a osvědčený model D80. Přijdete-li blíž, uvidíte rozdíly. Nejprve si asi všimnete mnohem většího displeje na zadní straně přístroje a trochu jiné podoby ovládacích tlačítek. Vezmete-li přístroj do ruky, brzy si všimnete nového tlačítka pro aktivaci LiveView.

Když se podíváte ještě podrobněji, najdete pár detailů souvisejících s nahráváním videa – je to mikrofon a reproduktor. Ale pojďme si projít prvky přístroje postupně. Při pohledu zepředu je odlišností od staršího modelu nejméně. Vlastně si zřejmě všimnete jen zmíněného mikrofonu, který se, při tomto pohledu, nachází vpravo nahoře. Důležitá věc – před příchodem D90 mnozí spekulovali, zda se Nikon nevydá cestou D40(x) a D60, tedy zda neodebere ostřící motorek, nicméně v tomto segmentu zrcadlovek k tomu zatím nedošlo a nová D90 tento motorek samozřejmě obsahuje, takže přístroj bude ostřit i s AF objektivy Nikkor.

Skoro by se dalo říct, že (v kontrastu s D80) nový snímač skoro nešumí. Asi netřeba připomínat, že vyšší je i rozlišení. Další zásadní novinkou je možnost záznamu videa v rozlišení až 1 280 × 720 px. S videem to ale není až tak žhavé, jak by se mohlo zdát. Pouze monofonní zvuk by se dal ještě odpustit, ale nemožnost používat při natáčení videa automatické zaostřování využití této nové funkce značně snižuje. Na diskusních fórech se vedla spousta spekulací, proč autofocus nelze použít, nicméně v důsledku tohoto omezení je skutečností, že záznam videa je pouze doplňkovou funkcí – D90 videokameru tedy rozhodně nenahradí.

Co je v praxi naopak velmi užitečné, dokonce užitečnější než jsem očekával, je LiveView. Ne snad že by hledáček s pentagonálním hranolem, 96% pokrytím scény a 11 ostřícími body byl špatný, právě naopak, ale někdy zkrátka nemůžete nebo nechcete mít fotoaparát u oka. V režimu živého náhledu můžete také zvolit libovolné místo obrazového pole, na které potom fotoaparát pomocí detekce kontrastu zaostří. Je to docela užitečná funkce, zvláště v situacích, kdy máte na focení dostatek času nebo v situacích, kdy autofokus zaostřit nedokáže. V praxi mne Nikon D90 přesvědčil kvalitou fotografií, která je z velké části dána snímačem z modelu D300. Výborná je i rychlost ostření, zvláště v kombinaci s možností zaznamenat až 4,5 snímku za sekundu – někdy, zvláště pro rychlé děje, se zkrátka hodí soustředit se na sledování objektu v hledáčku. Ve vhodný okamžik stisknete spoušť a pustíte ji za několik dalších vteřin, během kterých se pohledem do hledáčku snažíte sledovat fotografovaný objekt. Fotoaparát zaznamená desítky snímků, ze kterých si pak vyberete nejlepší.

Často se říká, že je lepší se důkladně připravit, vše potřebné nachystat a pořídit jen jeden dobrý snímek. Je to pravda, ale výše uvedené řešení v případě D90 funguje velmi dobře, mnohem lépe než třeba u amatérského modelu D40. Když už srovnávám s nižší třídou zrcadlovek Nikon, pak si s D90 v praxi velmi rychle zvyknete na několikanásobně více zaostřovacích bodů (i když zpočátku nebudete stíhat volit ten správný) a ovládací tlačítka, díky kterým není potřeba pro nastavení často používaných funkcí provádět potřebné změny v menu přístroje – to ovšem není nic nového ve srovnání s D80. Ačkoliv je D90 ve srovnání s D40 ve všech ohledech mnohem lepší, při přímém srovnání má amatérský model jednu výhodu – tou je velikost. Nikon D40 s trochou nadsázky strčíte do kapsy i s objektivem, na model D90 už potřebujete brašnu. Předchozí větu ovšem rozhodně neberte jako výtku!

Díky velkému rozlišení jsou kladeny vyšší nároky na velikost a rychlost paměťové karty. Obzvláště pokud jste zvyklí fotografovat do formátu RAW. Sériové snímání jsem už zmiňoval. To umí i D40, i když pomaleji. Co D40 neumí, je bracketing. V případě D90 je možný expoziční bracketing, bracketing vyvážení bíle a také bracketing funkce D-Lightning. V menu je dostupných mnohem více editačních funkcí. Pro někoho kdo raději edituje až v počítači zbytečnost, jinému se však tyto možnosti mohou hodit. Přístroj podporuje spoustu různých jazyků, nicméně čeština tradičně chybí. To samozřejmě nemá žádný vliv na samotné fotografování, ale české menu by bylo rozhodně uživatelsky přívětivější.

Menu samotné je poměrně obsáhlé, takže Nikon už u modelu D40 přišel s užitečnou vestavěnou nápovědou. Její česká varianta by byla také jistě velmi přínosná, jelikož funkcí je opravdu hodně a ne vždy je na první pohled zcela zřejmé „co je co“. Nová baterie EN-EL3e by dle specifikací měla zvládnout až 850 snímků. Troufám si tvrdit, že pokud nebudete využívat LiveView, vypnete náhled snímku po expozici a parametry budete nastavovat pomocí stavového displeje, pak se k této hodnotě přiblížíte. Pokud by někoho zajímalo, kolik cyklů vydrží závěrka, pak Nikon uvádí, že je testována na 100 000 cyklů.

Nikon D90 je výborný přístroj a důstojný nástupce staršího modelu D90. Na druhou stranu ale nejde o fotoaparát pro každého, a to nejen kvůli ceně. V dnešní době, kdy jsou zrcadlovky „in“ může D90 snadno lákat i nezkušené movitější uživatele, kteří mohou být následně zklamáni, protože nebudou schopni kvalit této zrcadlovky řádně využít. Nikon D90 je zkrátka pro toho, kdo ví, co kupuje, co za své peníze dostane a jak s tím naložit. Jednoduše nejde o přístroj, u kterého by měl uživatel čas přemýšlet, na co které tlačítko slouží, co který symbol či režim znamená, co umí, na co je vhodný a k čemu se naopak nehodí. Pro zájemce, i amatérské, kteří už mají v základních pojmech jasno, mají je zažité a dovedou možností a kvalit této zrcadlovky náležitě využít, je Nikon D90 skvělou volbou. Cena tohoto fotoaparátu je na webu kolem 24 000 Kč, (7/2009).

Na závěr bych chtěl poděkovat zastoupení firmy Nikon za zapůjčení tohoto přístroje.

© Jiří Koutný, 7/2009

 

Fotografie: